ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna

Oldíček

(popis skřítka)

Antonín Jahoda (6.ročník)

               Můj skřítek se jmenuje Oldíček. Žije v lese nad jednou malou břízou. Je mu 13 let.

               Hlavu a nohy má malé a tělo velké. Kloubouk si udělal z popadaných březových lístků a slepil je smůlou. Tričko má z mechu a kalhoty z březových větviček. Po lese chodí naboso.

Pomáhá houbařům hledat houby. Když vidí auto, dá mu do výfuku šišku a pak čeká, kdy vyletí ven. Rád leze po stromech a pomáhá datlům a strakapoudům vytahovat červy a kůrovce. Jeho nejoblíbenější zábavou je běhat po lese, koupat se a stavět hráze. V zimě na nich bruslí a hraje hokej. V létě se tu zase koupe a na podzim loví ryby. Přes den si hraje s dětmi a staví si s nimi mechové domečky.

Obdivuji na něm, jak dobře umí lézt po stromech, ale nemusel by ničit auta.

Doubek

Lucie Kolešová (6. ročník)

Skřítek, kterého budu popisovat, se jmenuje Doubek. Domeček si postavil uprostřed lesa, kde žije osm let.

Vyrostl do výšky dvaceti centimetrů. Oči se mu zbarvily do modrozelené barvy. Na hlavě nosí čepičku ze žaludů a tričko ze zelených listů. Kalhoty si nabarvil hnědou barvou. V lese uklízí nepořádek po lidech. Schovává se před nimi, aby ho nikdo neviděl. V zimě dává zvířátkům do krmelce jídlo.  Má je rád a rád si s nimi povídá.

Obdivuji na něm, že uklízí les a pomáhá zvířátkůkm. Když nemá co na práci, chodí sbírat maliny, jahody  a ostružiny.

Lesník

Zuzana Fajfrová (6. ročník)

Žil, byl jeden skřítek Lesník. Jeho domeček se nachází v lese ve stromě. Před několika týdny měl narozeniny. Je mu třináct let.

Měří asi patnáct centimetrů. Široký je asi tři centimetry. Hlava je ozdobena žaludem. Jeho vlasy jsou zbarveny do černa. Oči si namočil do barvy jasné oblohy. Nosánek je sice malý, ale všechno ucítí. Pusinku si nabarvil červeně. Tričko si udělal z trávy. Kalhoty má z listí od lípy.

V lese pomáhá zvířátkům, když se jim něco stane. Jeho nosánek je výjimečný v tom, že když se někomu něco stane, ucítí to  jde mu pomoct. Ve volném čase se klouže na své klouzačce, kterou si sám vyrobil z listí. Je to skvělý vyráběč medu. V domě má obchod, kde ho prodává. Ráno si jde ke snídani natrhat čerstvé jahody, maliny a ostružiny.

Obdivuji na něm, že se o sebe dokáže sám postarat.

Fuskopád

Markéta Šťastná (6. ročník)

Když se řekne skřítek, představím si hodně malinkou bytost. Kdysi  dávno byl skřítek Fuskopád, který žil v obrovském domě na vesnici.

Byl dlouhý patnáct centimetrů. Měl zelené oči, velikou červenou pusu, špičaté uši a malý žlutý nos. Jeho špičatá čepice byla červené barvy a šaty měl oranžové. Byl to takový velký pomocník a ochránce domu. Když všichni spali, on uklidil celý dům a nikdy nepustil do domu někoho zlého. Měl rád všechna zvířátka a dobré lidi. Zkrátka učiněný poklad. Lidé ho odměňovali čokoládou, neboť tu miloval nejvíc. Také měl moc rád sladkosti a zmrzlinu.

Na skřítkovi se mi líbí jeho pracovitost, ale neměl by se tolik cpát sladkostmi.

Skřítek Zapomětník

Nataela Dvořáčková (7. ročník)

Tohoto skřítka skoro nikdo nikdy neviděl, ale říká se, že může být někde okolo nás, a kdykoliv, když nastane příležitost, vleze vám do hlavy a natropí velký malér.

Je celý černý, a proto není moc vidět. Většinou se schovává ve stínu a čeká, až projde nějaké dítko a přichytí se mu na nohavici. Někteří jsou zlí, ale vyskytují se také hodní, kteří vám naopak pomůžou s písemkou. Tento druh skřítka může být stovky let starý. Když byste se jich chtěli zbavit, potřebujete jen jednu přísadu, a to je mentolová žvýkačka, nenávidí totiž vůni mentolu. Takže když si dáte žvýkačku s touto příchutí, zmizí vám z hlavy a vy se ho konečně zbavíte. Je neuvěřitelné, že vám může v hlavě zůstat snad tisíc let, než zahyne.  

Zapomětníka jsem jednou potkala ve škole, když jsme psali test ze zeměpisu. Den předtím jsem se pilně učila a ve škole před hodinou též. Když nám ale paní učitelka rozdala testy, jako by  mi z hlavy vše uteklo. Nic jsem nevěděla, chvíli jsem si říkala, že zase dostanu za pět, ale poté mi to došlo, měla jsem v hlavě Zapomětníka. Potichu jsem si vytáhla z tašky mentolové žvýkačky a začala žvýkat. Ucítila jsem lechtání v uchu a konečně jsem si vzpomněla. Došlo mi, že tu pořád někde je. Uviděla jsem ho ve stínu rohu třídy, jak čeká na další děti.

Skřítek Bob

Tomáš Strassenský (7. ročník)

Na popis jsem si vybral skřítka Boba. Je to lesní skřítek. Je mu už něco přes 300 let. Má dobrého spolehlivého bratra Bobka.

Bob měří přesně metr. Na jeho výšku a věk je trochu větší. Obličej má trošičku zarostlý mechem a houbičkami. Určitě vás hned zaujmou jeho krásné oči, to levé je krásně světle modré a to pravé zelené. Velice rychle mu rostou jeho hnědě zbarvené vlasy. Má hodně staré oblečení, které si sám ušil. Boty nepotřebuje, postačí si úplně bez nich.

Je to pomocný skřítek, ale nepomáhá jen tak za nic. Lidi moc rád nemá, znečišťují přírodu a narušují v ní harmonii. Ale zvířátka má moc rád. Rád si s nimi povídá a někdy hraje i hry. Například šiškovanou, ta se hraje tak, že do minuty musíte posbírat co nejvíce šišek. Stejně jako má rád zvířátka, má rád i přírodu. Vždy, když se každé ráno vzbudí, podívá se ze svého malého okénka a je rád, že je, kde je.

Obdivuji na něm, že dokáže být pohodář a naplno si užívá život. A už vůbec bych na něm nic nezlepšil, je to dokonalý skřítek.