ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna

Níže si můžete přečíst některé ukázky ze slohových prací žáků z 8. a 9. ročníku. Jednalo se o charakteristiku. Děti si měly vybrat jedno z ročních období a představit si, jak by mohla či mohl vypadat vládkyně či vládce tohoto období. V charakteristice vnitřní se měly zaměřit na to, co dělá, na její zájmy, záliby, případně její vztah k přírodě, lidem, zvířatům apod.

Vládkyně léta

Petra Truhlářová, 8. ročník

        Dlouhé roky už je vládkyní léta Lenka. Je jí dvacet devět let a vládne od svých osmnácti let.

      Má štíhlou postavu a boty, které ji lehce nadnáší, ji dělají ještě vyšší než ona sama je. Když ji potkáte, krásně se na vás usmívá. Má hezké pomněnkově modré oči, pusu má lehce zbarvenou do červena a vlásky má roztomile blonďaté  a kudrnaté. Její chůze vypadá, jako by se vznášela. Celý rok přebývá v lese v takové malé chatce, kde má všechno, co k životu potřebuje. Vlastní také domácí zvířátko, kotě, které má zrzavou barvu. Je opravdu krásné.

       Na děti je moc hodná, už hodně z nich ví, kde Lenka bydlí, a chodí k ní skoro každý den. Vždy jim udělá horkou čokoládu, popovídá si s nimi a je ráda, že ji někdo přijde navštívit. Ráda kreslí a hraje na různé hudební nástroje.

V létě zajišťuje teplé počasí, aby se děti mohly koupat a hrát si venku až do večera. Má neuvěřitelné schopnosti, dokáže led přeměnit ve vodu nebo umí jen tak spustit déšť. Umí také mluvit se zvířaty. Abych nezapomněla zmínit, že Lenka nosí krásnou stříbrnou korunu a dlouhé květované šaty.

V ruce drží žezlo, když s ním jednou bouchne o zem, je krásně teplíčko, ale když uhodí dvakrát, začne pršet a někdy, když prší a zároveň svítí sluníčko, je duha. Přírodu opečovává, například sbírá odpadky. Na konci léta předá vládu vládkyni podzimu a těší se zase opět na léto. I když už nevládne, stejně za ní děti chodí dále a moc rádi.

Na Lence se mi všechno líbí, nic bych na ní neměnila. Je pro mě velkým vzorem, dokáže hodně věcí a je na všechny

moc milá.

Vládkyně zimy

Štěpán Fajfr, 8. ročník

       Vládkyně zimy se jmenuje Tereza. Bydlí v krásném domě z ledu.

     Tereza je milá a hodná, ale když se naštve, kroupy létají. Má krásné blonďaté vlasy a na nich bílé vločky. Je oblečena do modrých šatů se stříbrnými vločkami. Zdobí ji bílé kozačky, které jí sahají až po kolena. Ráda pomáhá zvířatům a nosí jim jídlo do krmelce. Srnky k ní chodí, aby se zahřály. Má takovou hůlku, se kterou umí různá kouzla, např. kroupy, vánice apod.

Její chůze je tak ladná, že to vypadá, jako kdyby se vznášela. Obličej jí zdobí modré oči, kterých si nejde nepovšimnout. Pleť má bílou jako sníh. Studená je jako led. Je tak silná, že dokáže porazit i podzim. Když se jí to podaří, začne zima o mnoho dřív, ale když zvítězí podzim, může být zima i později. Letos však zima zvítězila, takže začala dřív. V jejím velkém domě má i obrovské místnosti pro zvířata. Chodí se tam najíst a ohřát. Tereza má své sobí spřežení, které používá na dopravu. Potom vlastní svoji smečku vlků, která hlídá v lese, jestli je vše v pořádku. Dům jí hlídají stráže a vevnitř má poddané, kteří tam uklízí a starají se o zvířata. Lidi má i nemá ráda, pokud třeba nosí jídlo do krmelců nebo pomáhají zvířatům, má je  v oblibě, ale pokud jim ubližují, pošle na ně mráz. Když je zamrazí, vystaví si je do svého domu.

Obdivuji na ní, jak pomáhá zvířatům a je silná. K jejím negativům patří, že když se naštve, vůbec se neumí ovládat a může umřít spoustu lidí.

Vládkyně jara

Filip Čížek, 9. ročník

Dnes vám budu vyprávět o mocné postavě žijící v dubovém lese na okraji našeho kraje, je to vládkyně jara Miroslava. Je sto dvacátá pátá v pořadí, co sama Matka příroda pamatuje.

Vidět ji můžete na začátku jara jako baculatou osobu se špičatým klouboukem a kouzelnou hůlkou, pomocí ní nechává rozkvést každé poupátko, které uvidí. Když ji zahlédnete, uvidíte, že se nese jako jarní vánek, kličkující mezi korunami stromů.

Se vší drzostí si dovoluji říct, že Miroslava už není nejmladší. Je to stará babička se šedivými vlasy, na kterých jí sedí starý tmavě zelený kloubouk, který je ozdobený jarními květy, ptačím peřím a trsy mechu nasáknutými jarní rosou. Její oči září světle svěží barvou. Z kulatého obličeje s baculatými tvářemi jí vyčnívá velký špičatý nos. Rty má bledé jako ranní mlha nesoucí se krajinou.

Šaty, které si sama ušila, jsou z lesního hedvábí, sešité pavoučími sítěmi a zdobené třpytem hvězd. Také si můžeme povšimnout jejích vysokých podkolenek s proužky. Její střevíce jsou staré a zašlé, ale nebojte se, už si objednala nové s vysokým podpatkem a zlatou mašlí z Aboutgou.cz. Měly by přijít příští týden.

Já osobně jsem ji viděl jen párkrát, ale i z těch chvílí vím, že je plná citu, lásky a ochoty pomáhat druhým. To takhle jednou zachránila spadlé ptáče z hnízda nebo pomohla ztracenému srnčeti najít jeho mámu. Zkrátka vždy ráda pomůže, kde je třeba. Ptáci si v lese štěbetají o tom, že Miroslava není moc dobrá kuchařka a kolikrát to končí katastrofou. To jednou si pozvala přátele z lidské říše. Chtěla jim uvařit houbovou polévku a borůvkové knedlínky. No, dopadlo to tak, že polévku otrávila sušenými muchomůrkami a do knedlíků místo zavařených borůvek dala kaši z vraního oka. Všechny přiotrávila včetně sebe. Jako omluvu návštěvě chtěla uvařit višňový čaj, po kterém jim bude líp. Ale místo toho uvařila odvar ze sušených hluchavek, který způsobuje nadýmání. Návštěva skončila tak, že od ní všichni utekli a už se nikdy nevrátili.

Nebýt její nešikovnosti, měla by hodně přátel. Společnost má ráda, ale lidé i zvířata, kteří ji znají, se vládkyni pro jistotu vyhýbají. Jediného věrného kamaráda má snad už jen divočáka Pepu. Tomu je totiž jedno, co Miroslava uvaří. Vždy po něm zbyde prázdný talíř a spousta nepořádku.

Po náročných třech měsících, když skončí její vláda, se odebere do  chatičky, kde zbytek roku přečká. Možná si říkáte, že to musí být nuda být celý rok zavřený doma. Ale nebojte se, i vládkyně jara jde s dobou a ve svém volném čase surfuje na sociálních sítích a přidává na ně různé příspěvky. K tomu jí pomáhá 5G internet od O2, se kterým nedávno navázala spolupráci.

Myslím si, že Matka příroda zvolila Miroslavu jako vládkyni jara jen proto, že je tak laskavá, milá a pečlivá. Ale přijde mně, že je více nešikovná než šikovná a pracovitá. I přesto jsem rád, že je tu s námi a pomáhá nám ve spoustě věcech.

Vládkyně jara

Eliška Čermáková, 9. ročník

Dnes bych vám chtěla představit jarní vílu Olinu, která žije na louce uprostřed lesa.

Olina měří asi sto padesát pět centimetrů a má širší postavu. Má hnědé dlouhé kudrnaté vlasy, které jí sahají až na zem. Její obličej zdobí její oči, které mají barvu jako zakalené jezírko nedaleko jejího domova. Nikdo nepřehlédne její veliký špičatý nos pokrytý lišejníkem. Na sobě nosí krásné dlouhé šaty, které si sama ušila z obrovských listů, květin a měsíčního třpytu. Na nohou má zelené lodičky, které nedávno ukradla sousedce. A protože Olina nežije v době kamenné, nechala si udělat velké tetování přes celou levou ruku. Ze zad jí rostou veliká třpytivá křídla. Na hlavě má velkou diamantovou korunu, kterou si nechala udělat v Belgii.

Olina je velice hodná a milá. Jediná její špatná vlastnost je ta, že je hloupá. Ráda jezdí na kosmetiku, kde si nechává odstranit obrovský lišejník na svém nose. Bydlí ve velkém skleníku na obrovské louce, pokryté jarními květy, které tam rostou i v zimě. Vedle jejího skleníku je veliká bouda, ve které bydlí její zelený drak. Vždy, když nastane jaro, musí Olina uklízet zbytky sněhu po královně zimy. Tuto práci nesnáší, ale co naopak miluje, je to, že pokrývá stromy zelenými listy a různé louky, zahrady a květináče barevnými květy. Má moc ráda zvířata, a dokonce s nimi umí mluvit. Na její vaření se radši nikdo neptejte. Vůbec to neumí. Jednou si chtěla udělat párek k večeři a shořel celý les. Proto si platí kuchařku Mirku, která tam s ní bydlí. Olina je hrozně nemotorná a nosí všem smůlu, proto se jí lidé trochu bojí. Ale jinak je přátelská a umí všem pomoct.

Myslím si, že je Olina moc dobrá vládkyně. Jediné, co bych jí doporučila, je jít na výuku vaření k Přemkovi Forejtovi.